Já jak Pilát dnešní ráno

umyl v ohni svoje dlaně

moje peří padlo sdráno

včera ve tmě, jak sníh na ně

jdu, mám nasazenou tvář

v ní body barvy jako oči

za ní čas, který je starý lhář

v ústech mi slova z hlíny točí

slepý pes mi k stopám čichá

kdo vyhnal jej dnes z dveří hledat

jeden krok mám z cesty mnicha

druhý, jímž jdu kamsi šedat

kolem polí a žen

tam kde hnije len